Monika Mareková patří k výrazným postavám mladé generace české advokacie. Ideální zázemí pro své aktivity pozoruhodného rozsahu našla v kancelářích Offices Unlimited na pražských Příkopech.
V médiích je mladá advokátka vidět a slyšet často. Novináři se ji jako jedné z mála českých právniček se zkušeností z Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu, ptají na válku na Ukrajině, ale také na budoucnost autonomních aut. Je totiž také členkou etické komise pro autonomní mobilitu, která funguje při Ministerstvu dopravy. Vedle toho působí také jako členka správní rady Amnesty International.
Na první pohled překvapivý rozsah oblastí, které poutají profesní zájem Moniky Marekové, se vyvíjel naprosto přirozeně. Zájem o lidská práva ji přivedl k průzkumu práva na soukromí, které se často dostává do střetu s novými technologiemi. Už v diplomce se věnovala sledování pomocí GPS, kde dospěla k závěru, že Česko tehdy mohlo porušovat Úmluvu o ochraně lidských práv.
Právo na soukromí považuje Monika Mareková za jedno z klíčových práv, kterých se zejména v online světě často vzdáváme s pozoruhodnou lehkostí. „To však může mít na naše životy dalekosáhlé dopady,“ varuje.
„Díky sběru a analýze dat dokážou jejich vlastníci naservírovat svým cílovým skupinám paralelní realitu s personalizovanými a jasně definovanými informacemi od reklam až po zprávy. Mohou tak velmi účelně ovlivňovat názory a potřeby lidí,“ zdůrazňuje s tím, že takovéto sociální inženýrství pak společnost uzavírá do neprostupných názorových bublin, jejichž členové stále obtížněji hledají společnou řeč.
„Abychom nedospěli k absolutně kontrolované společnosti, je nutné sběr a užití dat regulovat jinak než se to děje dnes,“ míní advokátka. I proto se vedle své advokátní praxe zapojuje do akademických projektů, které se zabývají právními aspekty vývoje nových technologií. Aktuálně třeba spolupracuje na projektu Grantové agentury ČR, který zkoumá využití umělé inteligence v rámci řešení soudních sporů.
„Existují třeba start-upy vyvíjející systémy na predikce výsledků soudních sporů. Tyto systémy dokážou být ve svých předpovědích úspěšnější, než nejzkušenější právníci,“ říká Mareková.
Například ve Spojených státech se umělá inteligenci využívá při udělování podmíněných trestů v méně závažných případech. Podle Marekové ovšem ještě nemáme jistotu, že algoritmus dokáže správně vyhodnotit všechny nuance předchozích soudních rozhodnutí, paradoxně tak hrozí, že při použití systémů umělé inteligence bude verdikt ovlivněn předpojatostí. „Technologie mohou soudní systém zefektivnit a zjednodušit, ale dokud nebudeme schopni vyloučit předpojatost, je rozumné s jejich využitím při rozhodování ve skutečných soudních řízeních počkat.“
Vedle nastavování pravidel pro svět budoucnosti se Monika Mareková věnuje i standardní advokátní praxi, poslední tři roky ve vlastní kanceláři. „Miluju soudní spory, při nich jsem ve svém živlu,“ říká s tím, že nedávno uspěla s dovoláním u Nejvyššího soudu a povedlo se jí spor zvrátit.